neděle 7. dubna 2019

šel jsem po okraji bouřky

šel jsem po okraji bouřky
městem a bezmála už svítalo
jepice
které se za večera vrhaly
po stovkách
do záře výbojek
po tisících
umřely
nějaký ožrala rozmlouval na mostě
s mladou
unavenou flundrou
šel jsem po okraji bouřky
městem tápajících minut
okamžiků
a všichni slušní lidé
dávno spali
kdo by se nadál
že najdu na chodníku
své staré sny
sbalené do uzlíku

Žádné komentáře:

Okomentovat

Roztáhnout perutě

Neschází mu nic, aby mohl nějak žít. Je o něj postaráno,  má jistoty a doma to své. Lze za to vyměnit  vlastní svobodu? No a proč ne. Jen ne...