modré rukavice

ráno je ve Zloníně dojemně růžový
     horizont
na zledovatělé trávě u Líbeznic se čepýří
     káně
za holými stromy v Ďáblickém háji odhalená
     hvězdárna
na pěší zóně Václavského náměstí leží rubínová
     růže
jak Valpurga pro nebe vypěstovaná 
     světice
sestra v modrých rukavicích saje karmínovou
     krev
už zase sjíždím od Zdib přímo na líbeznický
     kostel
a večer nad Neratovicemi v tmavomodré obloze
     díra

Kvajku IV.

bílé sněžné čepice
na hrotech kubistické zdi hřbitova
volavky popelavé

💧💧💧 

kradl už od čtyř let
ve třinácti byl obávaným zlodějem
nakonec umřel na útěku z pasťáku

💧💧💧

ledovec roste z vody 
postupně vinou mrazu
ani velký lump se nerodí najednou 

Kvajku III.

co vše už věda nezvratně dokázala

než nějaký blázen vybádal 
že je to jinak

💧💧💧

bavili se v putykách 
o existenci boha a existencialismu
až se hospody kvůli viru zavřely

💧💧💧

láska na mě snad volala 
možná zněla jako zvon
jenže jsem ji neslyšel

ach jo

je to čím dál horší 
podívej se kolem sebe
co se tady děje
– mínil známý

rozhlédl jsem se po okolí
topilo se v mrazivém poklidu
ach jo
kdybych jen nesledoval média

Kvajku II.

 

Ventarola - trhlina v hornině na vrchu Boreč

roztřásla mě zima
naštěstí z ventarol stoupá
teplejší vzduch

💧💧💧

voda stojí za to
příroda jí dala mnoho podob 
a často fascinující krásu

💧💧💧

jen pro nás je Měsíc nahoře 
a vidíme jej stále z jedné strany
ani pravdu nezná nikdo celou