Noc byla tak tmavá,
voda teskně šuměla,
trýznila mě ozvěna
zvedajících se prken můstku.
Jsi tu?
voda teskně šuměla,
trýznila mě ozvěna
zvedajících se prken můstku.
Jsi tu?
Skrýváš se v kamenných zdech,
vyšlapaná dlažba v matném světle,
zčernalý obraz,
zlatý vyřezávaný rám.
Už jsi tu?
Vystoupila z něj tvář mladé ženy
skoro jako hmatatelná tíseň,
černé vlasy
přiléhající k hlavě coby helma.
Tak už jsi tu.
Neproniknutelná houšť se vzpínala,
čelo mi nesnesitelně hořelo
z onyxových očí,
položila mi na ně ledovou ruku.
Tak už jsi opravdu tu!
Žádné komentáře:
Okomentovat