mohou vyskočit nad hladinu
a bez maléru dopadnout zpět
ta nesmírnost
ten prostor
ten čas
ta svoboda
vzpomínám na svou matku
jak si nalila obyčejnou vodu
do flašky od vodky
a na veřejnosti z ní pila
klidně a svobodně
ve Spálené ulici prý mají
výhodnou slevu briliantů
budu se tam muset mrknout
než vyrazím na planetu TOI-715
b
je to mnohem mnohem dál
než se vznést až do nebe
sto třicet sedm světelných
let
za rohem z vesmírného
hlediska
chci se zeptat tamních
bytostí
jestli se jim po nás nestýská
nejspíš asi ale dozajista
ne
protože lidé jsou divní
a určitě neřeknu Toianům
ať je to v mínění neovlivní
že se po Karlově mostě
masopustní průvod courá
stejně bude dávno po něm
jen v Asii teď kdekdo
mžourá
na fotky ze starého mostu
kde je pořád hlava na
hlavě
Originální pomník Janu Palachovi na místě před Národním muzeem na Václavském náměstí v Praze, nedaleko od něhož se 16. ledna 1969 upálil. |
Padesáté páté výročí šokujícího činu (16. 1. 1969) a tragické smrti (19. 1. 1969) Jana Palacha je příležitostí zamyslet se nad souvislostmi otázky, proč něco tak neuchopitelného a nezměrného učinil?
Jan Palach – do svého sebeupálení veřejnosti neznámý člověk, po kterém nezůstalo ani žádné dílo a místo odkazu obrovské memento – řekl 17. ledna 1969 v rozhovoru s MUDr. Zdenkou Kmuníčkovou z kliniky popálenin mimo jiné, že Jan Hus také zemřel na hranici. Těžko říct, co tím přesně mínil. Lze se jen domýšlet, že Jan Palach viděl sám sebe jako bojovníka za pravdu, který je za tento vznešený cíl podobně jako Mistr Jan Hus ochoten zemřít v plamenech. Pokud to Jan Palach vnímal skutečně takto, byl to jeho tragický omyl.
ty spousty vod že i obrovské velryby mohou vyskočit nad hladinu a bez maléru dopadnout zpět dívám se z lodi na moře ta nesmírnost ten pros...