Vítr

na obzoru bílá mračna
zespod šedivá
neuvidí vanout vítr
kdo se nedívá

bezmála mě vichr srazil
z cesty do polí
pofoukal mi v duši ránu
ať tak nebolí

při západu kreslí slunce
barvy do oblak
ze soumraku dělá bengál
kouzlí jenom tak

krokodýli nad řekou Aara

ulice s bizarními domy

jako na Kramgasse v Bernu
krámek tam láká keramikou
malebnou i směšnou zároveň

anděl leží nad portálem
vysoké výlohy po stranách 
jako křídla oltáře a dveře
vprostřed místo svatého obrazu 

kalich ve tvaru lastury
rozlomí se pádem na podlahu
na půlky jak krovky
měl prý nedozírnou cenu

šumí z něj moře až ke stropu
kde visí anděl s tělem krokodýla
zubatou tlamou se usmívá
zahnutý ocas vytrčený dopředu

chci si ho vyfotit
však prastarý bůh jde vpřed
jako čas do mě narazí
neohlíží se na nic

Kronos na věži Zytglogge

měří minuty a věky na orloji
zvony zní Kramgasse
šedou a sevřenou do ledu

vyhlíží tak zimomřivě 
pitoreskně jako hodinová věž
co byla vězením pro Pfaffendirnen 
čili děvky kněžských

dvanáct harf zní v kostele
pro Nejsvětější Trojici 
když na Bundesgasse číhají
dvě děvky jak krokodýli