dopis Lásce v lese vzpomínek

napíšu dopis své Lásce
která navždy odešla
a když jí v něm všechno vypovím 
obřadně ho spálím
abych přijal krutou skutečnost
v lese vzpomínek

nikdy nebude vědět
co v něm stálo
ale třeba je něco
nějaká síla
jež způsobí
že se ještě potkáme

na protějším eskalátoru v metru
stoupá vzhůru 
osamělá zfetovaná dívka
Ježíši 
Lásko
říká
ty vole
co děláš
kde jsi 

věřím víc v mimozemšťany
než v Lásku
volá nápis na plotě
kolem zchátralé konstrukce
nějaké stavby

na Karlínském náměstí
je novorománský kostel Cyrila a Metoděje
dívám se na něj z průčelí uprostřed jara
a za pravou věží
vidím na kopci Vítkově
maličkou sochu Jana Žižky

ve skutečnosti je veliká
když ale mezi námi stojí
chrám Páně
vnímám symbol
že proti tomu
co náš lidský život přesahuje
jsou i obrovská díla člověka
nepatrná

ten dopis bude upřímný
pak shoří
ale stejně se stane
součástí vesmírné energie

koupím si pomeranč

mám CRP 5,5 miligramů na litr
údaj pro můj život limitující
není to úplně skvělé
ale lepší než posledně

čekám ve Vodičkově na zastávce
než nastoupím do tramvaje
za Florencí projela 
pod Negrelliho viaduktem
minula krámek
s voňavým a čistým zbožím

na Palmovce k obědu
buď moravský vrabec
nebo španělský ptáček
cestou Ke Stírce
toužím pochopit španělskou vesnici
vysoko v horách

nebo si v Kobylisích
koupím pomeranč
a zapadnu do metra vstříc Ládví
vím 
že je to buližníkový vrch
a nevím
k čemu je mi ta informace dobrá

doma si zazvoním zvonkem 
od paní Dytrychové 
nakonec si vzpomenu
jak jsem míval CRP také 800
a život je stále ...

kvajku VIII.

ve virtuálním světě

kde dění je nahodilé a svobodné
topíme se v bahně fatalismu

💧

nelze se už opřít o realitu
příčina se mění v následek  
a ovládané masy nevěří svým očím 

💧

když všechno nastalé i budoucí
je projevem vůle vyšší bytosti
věci nabývají iracionální podoby

Jen chvíli je tu

Světem jít vpřed,

pak zase zpět, 
až se kruh uzavře.
Jít vpřed a nemyslet 
na vše, co bylo.
Jen měsíc svítil,
když slunko nesvítilo.

Jen náš moh´ být,
veliký svět,
kterým jdu vpřed,
sám tam a zpět.
Co dal, co vzal,
co mohli jsme mít,
co si jen sám ponechal.

Světem jít vpřed,
jen dál a netušit
kdy se kruh uzavře.
Úplněk,
co na nebi svítí
skvrnami jiných světů.

Jen chvíli je tu.