Umět být starý

Něž dojde na básničku

Tohle mi vyšlo, když jsem zadal umělé

inteligenci vytvořit obrázek skupiny 

bavících se důchodců. Řekl bych,

že je jejich smích moc křečovitý.

A takhle se skutečně bavíme na jednom

z mnoha našich srazů dávných spolužáků 

ze střední. Tento se odehrál v městečku

v Dolním Sasku a byl naprosto skvělý.

I náš smích byl nějak přirozenější.

Kdy je člověk vážně starý?

Když jen nadává
na celý svět a na každého?
Když si lakuje minulost narůžovo?
Když je mu všechno fuk?

Jak se to ale stane, že náhle
touží buď po klidu, nebo se vzteká
a nevidí pro sebe budoucnost?

Odpověď je vlastně jednoduchá – 
protože přestane přijímat výzvy.