labské pastorále

divoké kachny se rvou s nutriemi
o starý chleba
v tom utěšeném odpoledni
hladina řeky tak klidná
světlo tak měkké

opuštěné motorové lodě
vězí nehybně u mola
cestu k nim zavírají bílé mříže

mé kroky doznívají
teď tu stojím tolik šťastný
a nevím
co si s tím mám počít

nutrie vyleze z vody
pronásleduje malého kluka
on prchá pár kroků
v ruce třímá tvrdý krajíc
o který nutrii jde

ne už moc mladá matka kouří
odbarvená 
zmalovaná 
odporná
houpe kočárkem
hází nakousnutý linecký rohlíček
kachnám a nutriím napospas

znuděné věže vodní elektrárny
trčí pohledům vstříc
jez ostře přetíná řeku
tak klidnou a šťastnou
tak netečnou
jako já

labské pastorále
říkám si
myslím na všechnu tu energii
kterou odčerpaly esoterické imaginace
bůh Thót se převtělil z ibise do podoby kachny
a letí po modři oblohy