Vzdávám se všeho, cos mi darovala,
krásy a něhy, zmatku tvých očí,
o štěstí vždycky tak děsně jsi stála,
mně se však hlava z něj nezatočí.
Vzdávám se také budoucí vlídnosti,
když city průzračné zabarvil kal,
namísto vášně ticho se rozhostí,
žít spolu znamená, má dáti, dal.
Vzdávám se nakonec vůně tvých vlasů,
obrazu, který je stejně jen kýč,
svět na mě volá teď směsicí hlasů,
nechci ti ublížit, chci být jen pryč.
Odpusť mi, lásko má, byl to jen vtip,
chvilku jsem slabou měl, bude zas líp.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
modré nebe žluté pole
takto si představovala boha jedna dívka ze čtvrté třídy jednou kdysi za nového dne mi jistá žena vyprávěla – člověk je od přírody zvědavý c...
-
„…v městě Betlémě Bůh zrozen dnes, z lásky se člověkem stal…,“ zpívá v jedné české textové verzi známé vánoční písně „Tichá noc, svat...
-
Skladbu Stranger On The Shore (Cizinec na pobřeží), co tak úžasně zněla z klarinetu, když ji na jeho plátku tvořil Mr. Acker Bilk, měl v...
-
jak bych to řekl je krásná svým dramatickým způsobem v očích jí doutná chtíč a mrzne smutek když se objeví smaragdový štír její rty vystoupí...
Žádné komentáře:
Okomentovat