V televizi se hádali okultisti se skeptiky. Vojmír Dank pořad sledoval a říkal si, jak je možné, že se po roce 1989 vyrojilo tolik astrologů, psychotroniků, biotroniků, telekinetiků, léčitelů, kartářů a duchařů? A hned dostali zelenou. Hlavně v mediích. Jeden šarlatán tvrdil, že komunikuje se záhrobím stejně snadno jako ostatní o fotbale či módě, jiný, že dokáže v lidech vyvolávat jejich minulé životy tak jednoduše, jako se volí telefonní čísla…
Dank se tomu však ani tolik nedivil. Po sametové revoluci pominul boom hrdinů socialistické práce, komunistických funkcionářů, reportáží a filmů, v nichž hlavní role hrály obilí nebo elektrárna, a média bylo pořád třeba něčím krmit. Vlastně mnohem víc, neboť noviny, časopisy, rozhlasové a televizní stanice rostly jako houby po dešti, leč zájem lidí byl jenom jeden. Navíc se objevil později internet a krmiva bylo potřeba čím dál víc. Proč tedy nevyužít konjunktury iracionálního myšlení, které se náhle smělo projevovat veřejně a nedopřát lidu něco toho tajemna, záhadna a neskutečna, když si to žádal?
Doba pokročila, ale okultisti se stále nehodlají vzdát dobytých pozic, pomyslel si Vojmír, přestože do nich šijí a zesměšňují jejich počínání nejen skeptici a vědci, ale už i mnozí běžní lidé. Koneckonců, řekl si Dank, člověk pokoušel nadpřirozené síly a tajemno vždy, a odedávna na to reagovala média a literatura. Jenže dříve, soudil, v poněkud čistší žánrové formě. Byly pohádky, horory, fantastické romány a povídky, spiritistické příběhy… Dnes už jen s těmito žánry žádné nakladatelství ani medium nevystačí, chce-li být úspěšné.
Vojmír viděl přímo před sebou, jak třeba redaktor nějakého informačního webu osloví dejme tomu astrologa, který se už dlouhá desetiletí tímto oborem zabývá, tak o něm, sakra, něco ví, a učiní s ním interview. Je-li astrolog obratným manipulátorem, nezklame. Dank si vlastně nedovedl představit, že by okultista nebyl manipulátorem.
Každý si tedy může být jist, že astrolog předloží skvěle promyšlenou koncepci, v níž rozšlehá nacimprcampr moderní vědu v mnoha jejích disciplínách. Není-li ten astrolog vyslovený darebák, uvažoval Vojmír, nebude tvrdit blouznivcům, kteří jsou schopni na popud horoskopu provádět různé nepředloženosti, že je osud lidí řízen postavením hvězd jako dětské bateriové autíčko na dálkové ovládání.
Stojí ve hvězdách, kolik budu mít dětí? Dostanu rakovinu? Budu mít za manžela vysokého modrookého blonďáka? Tak takovým dotazům se astrolog šikovně vyhne. Vojmír kdysi už vyslechl pořad s astrologem, a ten naopak říkal něco v tom smyslu, že člověk je venkoncem svobodná bytost, která sama rozhoduje o tom, jakými způsoby a cestami si zpacká život. On, astrolog, může z postavení hvězd v době narození dotyčného – nejlépe, když ji zná na vteřinu přesně – usoudit, jaké má předmět jeho zkoumání vlastnosti a spády.
Dank se už zase ocitl ve stavu, kdy si pouštěl představivost na špacír, a tak se ve fiktivním rozhovoru s astrologem dostal do momentu, kdy redaktor narazil na slabý článek astrologovy koncepce. Ten se ale nenechal vyvést z míry. Vždyť mohl přece říct, že je to příliš složitá otázka, která se nedá v několika větách objasnit, a ostatně člověk je příliš hloupý a teprve na začátku poznání, aby dokázal hlouběji proniknout do všech souvislostí vesmírné inteligence.
No jo, řekl si Vojmír – jadrná fyzika je také složitá a rovněž se nedají objasnit její zásady v několika větách, nicméně obecnou platnost principů, jež formuluje, dokazuje existence jaderných reaktorů, které fungují a také vybuchují. Dank souhlasil sice s tím, že člověk zná jen málo z obecného řádu univerza, který ho nekonečně přesahuje. Proč by však měl jakýsi astrolog proniknout hlouběji do jeho zákonitostí než kdokoli jiný?
Tradiční i moderní vědu lze s úspěchem napadat, konstatoval Vojmír. Je totiž mnoho jevů, které nedokáže vysvětlit. Co však už objasnila a kam lidstvo díky vědě pokročilo, mnohonásobně překračuje její nejasnosti a nedostatky. Ostatně je svým způsobem výsledkem vědy i to, že lidé mohou nyní beze strachu projevit svobodnou vůli a rozhodnout se, zda budou spíš věřit vědeckému poznání nebo okultistům. O svobodné vůli člověka je přitom zbytečné pochybovat, uzavřel Dank. Mluvil o ní ve fiktivním rozhovoru i ten astrolog, který to ví z hvězd, a ty nelžou.
Dank se tomu však ani tolik nedivil. Po sametové revoluci pominul boom hrdinů socialistické práce, komunistických funkcionářů, reportáží a filmů, v nichž hlavní role hrály obilí nebo elektrárna, a média bylo pořád třeba něčím krmit. Vlastně mnohem víc, neboť noviny, časopisy, rozhlasové a televizní stanice rostly jako houby po dešti, leč zájem lidí byl jenom jeden. Navíc se objevil později internet a krmiva bylo potřeba čím dál víc. Proč tedy nevyužít konjunktury iracionálního myšlení, které se náhle smělo projevovat veřejně a nedopřát lidu něco toho tajemna, záhadna a neskutečna, když si to žádal?
Doba pokročila, ale okultisti se stále nehodlají vzdát dobytých pozic, pomyslel si Vojmír, přestože do nich šijí a zesměšňují jejich počínání nejen skeptici a vědci, ale už i mnozí běžní lidé. Koneckonců, řekl si Dank, člověk pokoušel nadpřirozené síly a tajemno vždy, a odedávna na to reagovala média a literatura. Jenže dříve, soudil, v poněkud čistší žánrové formě. Byly pohádky, horory, fantastické romány a povídky, spiritistické příběhy… Dnes už jen s těmito žánry žádné nakladatelství ani medium nevystačí, chce-li být úspěšné.
Vojmír viděl přímo před sebou, jak třeba redaktor nějakého informačního webu osloví dejme tomu astrologa, který se už dlouhá desetiletí tímto oborem zabývá, tak o něm, sakra, něco ví, a učiní s ním interview. Je-li astrolog obratným manipulátorem, nezklame. Dank si vlastně nedovedl představit, že by okultista nebyl manipulátorem.
Každý si tedy může být jist, že astrolog předloží skvěle promyšlenou koncepci, v níž rozšlehá nacimprcampr moderní vědu v mnoha jejích disciplínách. Není-li ten astrolog vyslovený darebák, uvažoval Vojmír, nebude tvrdit blouznivcům, kteří jsou schopni na popud horoskopu provádět různé nepředloženosti, že je osud lidí řízen postavením hvězd jako dětské bateriové autíčko na dálkové ovládání.
Stojí ve hvězdách, kolik budu mít dětí? Dostanu rakovinu? Budu mít za manžela vysokého modrookého blonďáka? Tak takovým dotazům se astrolog šikovně vyhne. Vojmír kdysi už vyslechl pořad s astrologem, a ten naopak říkal něco v tom smyslu, že člověk je venkoncem svobodná bytost, která sama rozhoduje o tom, jakými způsoby a cestami si zpacká život. On, astrolog, může z postavení hvězd v době narození dotyčného – nejlépe, když ji zná na vteřinu přesně – usoudit, jaké má předmět jeho zkoumání vlastnosti a spády.
Dank se už zase ocitl ve stavu, kdy si pouštěl představivost na špacír, a tak se ve fiktivním rozhovoru s astrologem dostal do momentu, kdy redaktor narazil na slabý článek astrologovy koncepce. Ten se ale nenechal vyvést z míry. Vždyť mohl přece říct, že je to příliš složitá otázka, která se nedá v několika větách objasnit, a ostatně člověk je příliš hloupý a teprve na začátku poznání, aby dokázal hlouběji proniknout do všech souvislostí vesmírné inteligence.
No jo, řekl si Vojmír – jadrná fyzika je také složitá a rovněž se nedají objasnit její zásady v několika větách, nicméně obecnou platnost principů, jež formuluje, dokazuje existence jaderných reaktorů, které fungují a také vybuchují. Dank souhlasil sice s tím, že člověk zná jen málo z obecného řádu univerza, který ho nekonečně přesahuje. Proč by však měl jakýsi astrolog proniknout hlouběji do jeho zákonitostí než kdokoli jiný?
Tradiční i moderní vědu lze s úspěchem napadat, konstatoval Vojmír. Je totiž mnoho jevů, které nedokáže vysvětlit. Co však už objasnila a kam lidstvo díky vědě pokročilo, mnohonásobně překračuje její nejasnosti a nedostatky. Ostatně je svým způsobem výsledkem vědy i to, že lidé mohou nyní beze strachu projevit svobodnou vůli a rozhodnout se, zda budou spíš věřit vědeckému poznání nebo okultistům. O svobodné vůli člověka je přitom zbytečné pochybovat, uzavřel Dank. Mluvil o ní ve fiktivním rozhovoru i ten astrolog, který to ví z hvězd, a ty nelžou.
Žádné komentáře:
Okomentovat