dva břehy
za řekou lije –
sem na břeh nedopadla
jediná kapka
vítr
zvedl se vítr –
zametl do zákoutí
lehoučké chmýří
pesimista
vychází z domu –
černá kočka sedává
na kraji cesty
v ohni
za tmy v plamenech –
větvička roní žhavé
krůpěje mízy
na hladině
loďka na řece –
vlnky zlehka houpají
květy stulíků
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
slova II.
Slova jsou jak tlapky kočky šlapou neslyšně jak vločky Slova jsou jak dusot koní co se loukou spolu honí Slova jsou jak tělo hada kroutící...
-
Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka se zákuskem v ruce. Další lež... -
Noc byla tak tmavá, voda teskně šuměla, trýznila mě ozvěna zvedajících se prken můstku. Jsi tu? Skrýváš se v kamenných zdech, vyšlapaná dl... -
Čas mě již dávno rozhlodal, avšak přece stále žiji. Od všech těch darů, co mi dal, duši nikdy neumyji. Mám víc, než co jsem mohl mít, jenom ...
Žádné komentáře:
Okomentovat