u jezera
straka na vrbě
ukradne sklu hladiny
poslední zlaťák
na sídlišti
kalous ušatý
do spánku lidem píská
každou noc znovu
čekání na zimu
na hladinu spad
rudý list javorový
v kaluži hnědne
na hostině
rychlým výpadem
chytla užovka žábu
byl čas oběda
na lovu
poštolka slídí
ve vzduchu zavěšená
myš ani nedýchá
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kde je konec rozrazilu?
Po létech jsem zase narazil na báseň Na břehu řeky Svratky od Vítězslava Nezvala o objevil v ní dávno již zapomenuté skvělé rýmy ...
-
lidé různých duší a způsobů kolem chodí jako lodi plují si jenom pro svou záhubu kdesi tam vře voda na planetě loď uhání nemá zdání zlato ... -
něco je prý normální a něco ne jenže to jsou lidské kategorie přírodu a její organismy takové třídění vůbec nezajímá listy spočívají na hl... -
„Kolikrát ještě s jarním táním zavoní vítr milováním?“ „Co to má být? Je léto a nehne se ani stéblo.“ Vedro a námaha z výstupu úžlabinou na...
Žádné komentáře:
Okomentovat