u jezera
straka na vrbě
ukradne sklu hladiny
poslední zlaťák
na sídlišti
kalous ušatý
do spánku lidem píská
každou noc znovu
čekání na zimu
na hladinu spad
rudý list javorový
v kaluži hnědne
na hostině
rychlým výpadem
chytla užovka žábu
byl čas oběda
na lovu
poštolka slídí
ve vzduchu zavěšená
myš ani nedýchá
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
slova II.
Slova jsou jak tlapky kočky šlapou neslyšně jak vločky Slova jsou jak dusot koní co se loukou spolu honí Slova jsou jak tělo hada kroutící...
-
Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka se zákuskem v ruce. Další lež... -
Noc byla tak tmavá, voda teskně šuměla, trýznila mě ozvěna zvedajících se prken můstku. Jsi tu? Skrýváš se v kamenných zdech, vyšlapaná dl... -
Čas mě již dávno rozhlodal, avšak přece stále žiji. Od všech těch darů, co mi dal, duši nikdy neumyji. Mám víc, než co jsem mohl mít, jenom ...
Žádné komentáře:
Okomentovat