bouřka na terase

brzy mně i jí došla řeč
v kavárně na terase
když už nebylo co říct
jen káva se šlehačkou
před námi

pět metrů dolů 
kousek asfaltu a světa
co chvíli po něm někdo přešel
mračna se chystala vybrečet svůj žal
žlutočerná vosa bezmocně
bzikala křidélky v loužičce na stole

nic jsme nevěděli o těch lidech
když jsme za nimi běželi
sotva spadly první kapky deště
naše životy se promíchaly
jak se ale bouřka přehnala
šel každý opět po svém

jen mokré podrážky bot v loužích
překvapeně mlaskaly
tak už zase