sobota 12. prosince 2020

pleskají křídla holubí











nevlídný pokoj
kde jsem pochopil
jak dlouho umírají vzpomínky

dnes to vidím jinak
když se zavřela 
spálenina na dlani
od tajných doteků
a perutě ideálů jsou 
tolikrát už protažené
blátem zkušeností

možná vypadá směšně 
jak je to dávno  
za okny pleskají křídla holubí
před nimi se zrcadlí 
nahý čas čekání
v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

slova II.

  Slova jsou jak tlapky kočky šlapou neslyšně jak vločky Slova jsou jak dusot koní co se loukou spolu honí Slova jsou jak tělo hada kroutící...

  • Mladá žena se zákuskem
                 Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka se zákuskem v ruce. Další lež...
  • Onyxové oči
      Noc byla tak tmavá, voda teskně šuměla, trýznila mě ozvěna zvedajících se prken můstku. Jsi tu? Skrýváš se v kamenných zdech, vyšlapaná dl...
  • Stesk po křehkosti
    Čas mě již dávno rozhlodal, avšak přece stále žiji. Od všech těch darů, co mi dal, duši nikdy neumyji. Mám víc, než co jsem mohl mít, jenom ...