sobota 12. prosince 2020

pleskají křídla holubí











nevlídný pokoj
kde jsem pochopil
jak dlouho umírají vzpomínky

dnes to vidím jinak
když se zavřela 
spálenina na dlani
od tajných doteků
a perutě ideálů jsou 
tolikrát už protažené
blátem zkušeností

možná vypadá směšně 
jak je to dávno  
za okny pleskají křídla holubí
před nimi se zrcadlí 
nahý čas čekání

Žádné komentáře:

Okomentovat

modré nebe žluté pole

takto si představovala boha jedna dívka ze čtvrté třídy jednou kdysi za nového dne mi jistá žena vyprávěla –  člověk je od přírody zvědavý c...