zase jdu tou pustinou
tráva pod nohama šumí
únavou sny se rozplynou
a slovům nikdo nerozumí
jenom dávný pud mě vede
když zvednu oči k obloze
tak strašidelně bledé
vleču se jak s koulí na noze
údery sekyr slyším v lese
proč náhle zvoní kdo to ví
stéblo pták už nedonese
divný obraz smutné déjà vu
kdo ďáblu ruku nikdy nepodal
kdo nemá hřích ať soudí
šlapu tou pouští dál a dál
a duše co tápe nezabloudí
Žádné komentáře:
Okomentovat