občas ještě kmitnou hlavou
polotóny tvého čekání
protlačené sítem záclony
obrazce světel a stínů
na zahradě za domem
jak jsem tudy přicházel
ze všech těch ulic a křižovatek
cáry pavučin z půd poznání
na skoro dětských čelech
rány po ostřích pravd básníků
když se časem zacelily
staly se z břitů mlýnské kameny
rotující na prázdno
pointilistické listoví
barvilo paprsky do nachu
jako by to vždycky bylo v létě
radost všech těch her
vysály kamsi do vesmíru
hladové pasti tvých očí
patřila mi jen přítomnost a nic víc
mělo mě napadnout už tehdy
že zahrady jsou pusté nebo šťastné
jen jako lidé
jimž náležejí a veškeré odměny
jsou jako šumění v korunách třešní
které beztak přijdou na podzim skácet
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Mladá žena se zákuskem
Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka se zákuskem v ruce. Další lež...
-
proč se rodí lidé filosofická otázka se snadnou odpovědí aby obdivovali krásy světa a aby je měl někdo rád na srazu sedmdesátiletých absolve... -
I. Teď ještě ne. Tolik toho má udělat. A co s tím, co udělal? To jako není nic? Všechno zmizí? Všechno, co prožil a cítil? Tolik miloval ... -
slídový jejich koberec ode zdi ke zdi je čtverec leskne se a klouže jako zmrzlá louže a jak se to řekne švédsky zní to možná trochu dětsky ...
Žádné komentáře:
Okomentovat