Tchajwanská horolezkyně a influencerka Gigi Vu se fotila na vrcholcích hor v plavkách. Jednou ale spadla a hodiny umírala opuštěná v divočině. Byla symbolem svobodné mysli a nezodpovědné odvahy, leč odvaha a svobodomyslnost jsou vždy nezodpovědné.
Svědomité a relativně bezpečné je sedět doma v teple na zadku. Člověk si zase ale moc neužije. Touhy nám dávají důvod existovat. Snaha žít dlouho až věčně se tudíž nemusí vůbec vyplatit, jelikož člověk pak stejně umře nudou.
Orel se takovými problémy nemusí zabývat. Stačí, když roztáhne perutě a rázem je svobodný. Odvážně se pak může střemhlav spustit na kořist. Žije přítomností. Také se o to snažím, ale trápí mě otázka, kdy přítomnost začíná? Asi ranním pohledem z okna na oranžový úsvit, který se nad lesy prodírá šedými mraky. Postaví v duši most, po němž se denně vydávám do budoucnosti. Mihotá se jako sen. Potom dorazí pochybnosti.
Něco mi v tom však chybí. Nejspíš úsměv, který je člověku vlastní. Objevuje se na tváři novorozeněte už mezi druhým a čtvrtým měsícem. I u nemluvňat Křováků v poušti Kalahari, a hned vyvolá zvýšenou lásku rodičů. Úsměv křováckých dětí je stejný jako evropských a amerických miminek a slouží témuž účelu. Ostatně totožně se usmívají i slepé a současně hluché děti.
Děti se usmívají, aby vyloudily dojetí a štěstí tvářích rodičů a tím iluzi bezpečí. Jenže nikdo nemůže růst a nepřijímat nic nového. Proto se záhy vydávají různými způsoby na pouti do světa. Nabírají zkušenosti, přijímají závazky, zasvěcují své životy ideám, podléhají náboženstvím a chimérám, a jen málokdo z nich nakonec pochopí, že to nebyl jeho nápad, aby začal dýchat.
.jpeg)
