Udivené děti z města

Svítalo a my, jak udivené děti z města,
usedli jsme do zelené trávy.
Stůl, židle, ruce, nohy v jedné rovině.

Nikdy nebyla obloha tak blízko,
když jsme dýchali trpce opojnou
vůni země a jedli housky se salámem.

Dnes nám nikdo neuvěří, 
že krajem obejmutí žili jsme jen poezii 
a bude nás mít za pozéry.

Zdá se to přirozené, ale když na to
s odstupem času vzpomínám: 
to víno čiré radosti v nás bylo.