neděle 10. dubna 2022

pošli nebe

za noci padá mokrý sníh 
do květů zlatého deště
jarem už dávno kdekdo zjih´
nezmlkla však zima ještě

bolest hlavy ruší spánek
znechucen už jsem lékaři
šneci lezou ze svých schránek
schovávám hlavu v polštáři

pošli nebe nebo ženu
měsíci hříček podivných
čas už stejně nedoženu
a odněkud zní chladný smích
v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

slova II.

  Slova jsou jak tlapky kočky šlapou neslyšně jak vločky Slova jsou jak dusot koní co se loukou spolu honí Slova jsou jak tělo hada kroutící...

  • Mladá žena se zákuskem
                 Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka se zákuskem v ruce. Další lež...
  • Onyxové oči
      Noc byla tak tmavá, voda teskně šuměla, trýznila mě ozvěna zvedajících se prken můstku. Jsi tu? Skrýváš se v kamenných zdech, vyšlapaná dl...
  • Stesk po křehkosti
    Čas mě již dávno rozhlodal, avšak přece stále žiji. Od všech těch darů, co mi dal, duši nikdy neumyji. Mám víc, než co jsem mohl mít, jenom ...