středa 18. června 2025

Roztáhnout perutě

Neschází mu nic,
aby mohl nějak žít.
Je o něj postaráno, 
má jistoty a doma to své.

Lze za to vyměnit 
vlastní svobodu?
No a proč ne.

Jen nesmí chtít 
roztáhnout perutě,
pelikán, člověk, 
ani básník.

v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

slova II.

  Slova jsou jak tlapky kočky šlapou neslyšně jak vločky Slova jsou jak dusot koní co se loukou spolu honí Slova jsou jak tělo hada kroutící...

  • Mladá žena se zákuskem
                 Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka se zákuskem v ruce. Další lež...
  • Onyxové oči
      Noc byla tak tmavá, voda teskně šuměla, trýznila mě ozvěna zvedajících se prken můstku. Jsi tu? Skrýváš se v kamenných zdech, vyšlapaná dl...
  • Stesk po křehkosti
    Čas mě již dávno rozhlodal, avšak přece stále žiji. Od všech těch darů, co mi dal, duši nikdy neumyji. Mám víc, než co jsem mohl mít, jenom ...