poušť mluví stejnou řečí

poušť není tak pustá
jak o ní kdekdo říká
pusté je pouze srdce
co vidí všude pustinu

budeme se radovat
ze žluté žíznivé pouti
neboť cokoli děláš
zrodilo se ve vesmíru

nechtělo se jí odpovídat
stále samými hrůzami
kdo zkusil cosi podobného
až konečně přišlo znamení

celty i vlasy ráno orosené
poušť mluví stejnou řečí
jako slast rtů z náhlé vláhy
jako chvění malých živočichů

teď pod tělem skrývám stín
každé zrnko se zlatě třpytí
když jsou slzy na řasách 
poslední vodou na světě

vážně dlouhá byla ta cesta
proto se mazlím s pískem 
ať nemám bídný pocit

že se mi podařilo utéct