dopis Lásce v lese vzpomínek

napíšu dopis své Lásce
která navždy odešla
a když jí v něm všechno vypovím 
obřadně ho spálím
abych přijal krutou skutečnost
v lese vzpomínek

nikdy nebude vědět
co v něm stálo
ale třeba je něco
nějaká síla
jež způsobí
že se ještě potkáme

na protějším eskalátoru v metru
stoupá vzhůru 
osamělá zfetovaná dívka
Ježíši 
Lásko
říká
ty vole
co děláš
kde jsi 

věřím víc v mimozemšťany
než v Lásku
volá nápis na plotě
kolem zchátralé konstrukce
nějaké stavby

na Karlínském náměstí
je novorománský kostel Cyrila a Metoděje
dívám se na něj z průčelí uprostřed jara
a za pravou věží
vidím na kopci Vítkově
maličkou sochu Jana Žižky

ve skutečnosti je veliká
když ale mezi námi stojí
chrám Páně
vnímám symbol
že proti tomu
co náš lidský život přesahuje
jsou i obrovská díla člověka
nepatrná

ten dopis bude upřímný
pak shoří
ale stejně se stane
součástí vesmírné energie