s velkými kulatými brýlemi na očích
vypadala v té zahradní kavárně u řeky
jako přerostlá včela
řekla s roztomilým úsměvem
život je z větší části otázkou peněz
což se mi vůbec nelíbí
nevím
jak by se to mělo řešit
vím jen
že je něco špatně
život je ale stejně krásný
člověk musí akorát věřit tomu
co se mu vykládá
vždycky však zůstávají
nenaplněná očekávání
křivdy a ukřivděnost
jedinou možnou odpověď mi dal
vítr v jejích černých vlasech
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
slova II.
Slova jsou jak tlapky kočky šlapou neslyšně jak vločky Slova jsou jak dusot koní co se loukou spolu honí Slova jsou jak tělo hada kroutící...
-
Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka se zákuskem v ruce. Další lež... -
Noc byla tak tmavá, voda teskně šuměla, trýznila mě ozvěna zvedajících se prken můstku. Jsi tu? Skrýváš se v kamenných zdech, vyšlapaná dl... -
Čas mě již dávno rozhlodal, avšak přece stále žiji. Od všech těch darů, co mi dal, duši nikdy neumyji. Mám víc, než co jsem mohl mít, jenom ...
Žádné komentáře:
Okomentovat