Punta Carabbida

na začátku roste opuncie
tisíci ostny se hrotí
trny se brání oranžové plody nopálu
ale neubrání

z Olieny
závratně serpentinami
lesem dubů s divným listovím
dole v údolí
husté oranžové střechy
nízkých domů

oslnivě bílý kamenopád v zeleni
klopýtám výš
jako můj pohled
po bílých balvanech

v zatáčce u napajedla
čekají koně na turisty
před vyhlídkou se skalním hradem
pod dubiskem domek z kamení 

věže skal
pokroucené špičáky
bizarní zuby horského hřebenu
z hliněných svahů se na ně šplhá
zelený plak keřů
tak jako já

bezútěšnou stráň
oživují temně zelené ostrůvky
šedý vrchol na dosah

pak je všechno níž
a do dálky oči uhání
až tam
kde tuším
ze všech stran moře

k dokonalosti schází
jen bolest cesty dolů