jdu za ní

stále jdu jako stín za slečnou  

snad se jmenuje Berenika
jako ta královna
vlasy se jí řinou z pod čepice 
husté dlouhatánské zlaté 

třeba míří za bohyní Venuší
aby za své vlasy vyprosila vítězství 
pro manžela krále Ptolemaia 
při jeho tažení proti Asyřanům
za jeho šťastný návrat 

hloupé důvody
aby se kvůli nim žena 
zbavila takové krásy
     
vlasy Bereniky z Venušina chrámu
zmizely a od té doby 
zdobí severní oblohu
avšak jen pro lidi na Zemi 
kteří mohou a chtějí vidět

Berenika rozprostřela své vlasy 
mezi Lvem a Pastýřem
Coma Berenices
za ní se kupí vzdálené galaxie
trsy hrozny shluky 
tisíc galaxií
Cluster coma 
coma jako hluboké bezvědomí

přede mnou jde Berenika 
může být královnou
nedokážu se upamatovat
kdy to bylo
nerozumím času 
jsem jako její stín

přes rameno má nákupní tašku 
trčí z ní pórek jako maják
míří k Diadému
pórek nakrájí a uvaří z něj polévku
dávno nevím
jak chutná a už se to nedovím
jak chutná Berenika

kdyby si sundala čepici
vlasy by se rozzářily jako Diadém
mám touhu pórek vytáhnout
už jen pro tu legraci
lekla by se
udělal bych to
brzy už ale zmizím v černé hmotě 
kamsi do Vlasů Bereniky

modrej čoud

I.
koukal jsem do zrcadla 
a měl dojem
že mi z ucha stoupá modrej čoud
slabý průsvitný
skoro nešel vidět
stála za mnou a já jí řekl 
že je drzá
vzápětí jsem však poznal svůj omyl
to jen po okraji vany chodil racek
naštvalo mě
že to nebyl orel

     

II.
jenže jsem teď musel pryč
a na nábřeží pozoroval lidi
jestli se diví modrýmu čmoudu z mého ucha
všem byl lhostejný
pak jsem ho uviděl
měřil tak metr čtyřicet
obludně velké oči s dlouhými řasami
hrbolatá tvář a na hlavě kovově lesklá čepice
vypadala spíš jako wok pánev bez držadla 
obrácená dnem vzhůru
za sebou vláčel 
podivnou stříbřitě pableskující šňůru
která je však údajně pružným transportérem

III.
mám říct přátelé yellow tráva exit
zeptal jsem se
jestli je to kouzelná formule
prý je to ale hlasový kód
vyslovil jsem to 
transportér se elasticky prohnul 
jedním koncem třískl skrčka do pánve na hlavě
až to zajiskřilo jako ohňostroj na rozloučenou
druhým koncem mě vzápětí vymrštil do vzduchu
stoupal jsem vzhůru
a modrýho čoudu mi vycházelo z ucha čím dál víc 
až mě celého zahalil

IV.

pro lidi na zemi jsem vypadal 
asi jako nízko plynoucí obláček
ale zevnitř byl čoud dokonale modře průhledný
vznášel jsem se neslyšně 
a viděl všechny skály nad řekami 
nad mořskými břehy
vpíjel jsem se do úchvatných krajin
viděl jsem všechny orly a racky 
plachtit nad modrými a zelenými hladinami
jen ona mi scházela

V.
nakonec se brána s nápisem exit
za mnou zavřela
všichni jen pokrčili rameny
jak tak mlčky hulili
zelená tráva pod nimi žloutla
a ona si opilá z rumu hověla ve vaně 
ve svém kýčovitém životě
zpoza houfu dávno mrtvých přátel 
vyšel koníček
na něhož jsem kvůli oslům
nikdy neměl čas
nasedli jsme na něj oba
ona a já a s námi modrej čoud

zamřížovaná studna

jsem podezíravý a závidím všem
kteří byli tam ve studni a tam
kde bych jednou chtěl být i já 
a všem
kteří kdy byli s ní
když jsem to nemohl být já
vyčetla mi
že z ní vysávám i zbytky naděje
ačkoli si přitom počínám jemně
prý si připadá jako vyschlá studna
užasl jsem a ona na to
ať si tedy posloužím a pohraju si
že se neděje vůbec nic
jen do studně padá stín mříže

smaragdový štír

jak bych to řekl

je krásná svým dramatickým způsobem

v očích jí doutná chtíč a mrzne smutek

když se objeví smaragdový štír

její rty vystoupí z tváře jako nabídka

spodní krapet uhýbá doleva

takže to vypadá

jako by se neustále ironicky ušklíbala

nevím

zda umí zůstat čistá

ale čelo má jasné

zářící jak smaragdový štír

a vlasy

v nichž uvízla trocha větru 

a nemůže ven

koníčci

spal jsem vmáčknutý do polštáře
až mě rozbolelo ucho
než jsem se probudil
zdálo se mi o samých mrtvolách
v tom snu byly živé
jen ve skutečnosti dávno nežily

na pracovním pohovoru se mě ptali
jaké mám koníčky
řekl jsem
že mi na koníčky nezbývá čas
neboť se musím potýkat s osly
co mi kladou hloupé otázky
nevzali mě
to se ví

žárlivost

chtěl bych jednou vylézt 
na všechny skály nad řekami 
a také nad mořskými břehy
co jsou odtamtud úžasné výhledy 
abych se mohl vpíjet očima 
do úchvatných krajin

chtěl bych jednou vidět 
všechny orly nebo aspoň racky 
létat nad modrými a zelenými hladinami
řekl jsem jí o tom a ona odpověděla
že jsem žárlivý
až jsem z toho zežloutl

až přecházel zrak

za úplňku
který šířil nebem rudou záři
volala plačící dcera
jestli jsem v pořádku

měla prý živý sen
že jsem umřel
se mnou se však nedělo nic
tak jsem ji utišil

jestli jsem ale skutečně naživu
to vážně nevím
vůbec si tím nejsem jistý
jak z úplňku až třeštil zrak