slova II.

 

Slova jsou jak tlapky kočky
šlapou neslyšně jak vločky
Slova jsou jak dusot koní
co se loukou spolu honí

Slova jsou jak tělo hada
kroutící se jako zrada
Slova jsou jak žabí skřeky
v klidné zátočině řeky

Slova jsou jak mlžná blata 
zrádná jsou a jedovatá
Slova slova slova slova
která Hamlet říká znova

Slova jsou jak hvězdná bárka
marná jsou jak černá dálka
Slova ztracená jak žena
náhle znovu nalezená

Slova těžká dýchavičná
jež jsou vždycky nepatřičná 
Slova která proklouznou
v nekonečnu skulinou

slova

 

Slova jsou jak tlapky kočky
našlapující v trávě 
Slova jsou jak dusot koní
rozléhající se krajem
Slova jsou jak tělo hada
kroutící se strání
Slova jsou jak žabí skřeky
nesoucí se bažinou

Slova jsou jak mlžná blata 
zrádná jsou a jedovatá
Slova slova slova slova
bratře Hamlete
Slova jsou jak hvězdná loď
ztracená v černé hmotě
Slova bloudící a slepá
slova znovu nalezená

Slova dýchavičná
přece proklouznou
jasnou skulinou

kámen na pláži

kdysi jsem kameni řek
jenž daleko na pláži je
že sluneční paprsek 
s ním zlatě komunikuje 
– žhavě komunikuje

pot se ze mě děsně lil
kámen se celý rozpálil

slova jsem těžce hledal
která by kámen pochopil
jenže on na mě nedal
a do písku se rychle skryl 
– bleskově do písku skryl

vlastně se do něj skryla
protože to želva byla

pak mě ale přešel smích
vylezla zmije písečná
když na chvíli vítr ztich´
jedové zuby – konečná 
– krutý jed je konečná

Kdo bude spasený

 

Spousta holubů kolem kříže 

nad kopulí kostela

se zlatým nápisem IHS – 

Iesus Hominum Salvator.

Ocitají se tak, 

aniž to tuší, 

blízko spasení.

Dole na zemi lidé 

hledají zase spásu 

nad displeji mobilů.