Zvedne se vítr, vtrhne do města,
skučí, sviští, letí ulicemi,
honí listí, řinčí okny všemi,
dneska jak zítra čeká mě cesta.
Budu tě hledat jako každý den,
okolo stromů, jež znají tvůj smích,
zeptám se domů, co tají můj hřích,
byla tu žena, přelud pouhý jen?
Navracím se nocí, která zebe,
navzdory větru beru za kliku,
když zase běsy řadím do šiku,
uvidím tě spící vedle sebe.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Babiččiny narozeniny
Tříruká babička slaví narozeniny, dostala víno, koláč a salám z koniny. Vzala si všechno naráz, tam u toho krbu, Smůla však byla, že má pouz...
.png)
-
.jpeg)
přímo do zapadajícího slunce jedu a rozbitá okreska nesnesitelně rovná a lesklá kousek pusté země v hustě obydlené krajině kde každé dva re... -
úmorné a nudné kolony aut denně zabíjejí čisté ideje síť silnic polapila volnost ta ale stejně nejede po kolech pro ni se musí šlapa... -
Julie spáchala sebevraždu. Tu zprávu mi zavolal její manžel. Ani jsem se nedokázal zeptat proč, jak mi zatrnulo, hned dvakrát. Poprv...
Žádné komentáře:
Okomentovat