pondělí 9. března 2020

Hledání ve větru

Zvedne se vítr, vtrhne do města, 
skučí, sviští, letí ulicemi, 
honí listí, řinčí okny všemi,
dneska jak zítra čeká mě cesta. 

Budu tě hledat jako každý den, 
okolo stromů, jež znají tvůj smích, 
zeptám se domů, co tají můj hřích, 
byla tu žena, přelud pouhý jen? 

Navracím se nocí, která zebe, 
navzdory větru beru za kliku,  
když zase běsy řadím do šiku, 
uvidím tě spící vedle sebe. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

modré nebe žluté pole

takto si představovala boha jedna dívka ze čtvrté třídy jednou kdysi za nového dne mi jistá žena vyprávěla –  člověk je od přírody zvědavý c...