Zvedne se vítr, vtrhne do města,
skučí, sviští, letí ulicemi,
honí listí, řinčí okny všemi,
dneska jak zítra čeká mě cesta.
Budu tě hledat jako každý den,
okolo stromů, jež znají tvůj smích,
zeptám se domů, co tají můj hřích,
byla tu žena, přelud pouhý jen?
Navracím se nocí, která zebe,
navzdory větru beru za kliku,
když zase běsy řadím do šiku,
uvidím tě spící vedle sebe.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Mladá žena se zákuskem
Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka se zákuskem v ruce. Další lež...
-
proč se rodí lidé filosofická otázka se snadnou odpovědí aby obdivovali krásy světa a aby je měl někdo rád na srazu sedmdesátiletých absolve... -
I. Teď ještě ne. Tolik toho má udělat. A co s tím, co udělal? To jako není nic? Všechno zmizí? Všechno, co prožil a cítil? Tolik miloval ... -
slídový jejich koberec ode zdi ke zdi je čtverec leskne se a klouže jako zmrzlá louže a jak se to řekne švédsky zní to možná trochu dětsky ...
Žádné komentáře:
Okomentovat