Co bylo před vesmírem

 

Toužím poznat absolutno, řekla žena,
neboť chtěla mít aspoň jednoho posluchače.
Není přede mnou nepropustná zeď, dodala.
A já ji poslouchal, i když jsem se ocitl 
tím pádem mezi bytím a nebytím.

Člověk jde k oknu, aby skryl slzy, vysvětlila.
Láska je tiché naslouchání a součástí vesmíru,
láska je být přijat v celé své bídě, jaký jsi,
pokračovala se smutkem i nadějí v hlase.
Skrze ní jsem mohl cítit zase svou existenci.

Pozorovali jsme pak společně ve zřícenině hradu
kováře při práci, jak vytvářeli Nebeský globus. 
Když jeden nemohl, podal kladivo druhému,
aby odhodlání a síla nepřišly nazmar.
Byla to nekonečná dřina, ale já mám trpělivost.

Lze se ptát, co bylo před vznikem vesmíru?
A jde jen o to, jestli ta otázka něco znamená, 
jestli má smysl, neboť před vesmírem byl
zase pouze vesmír, jenom trochu odlišný.
Vždyť ale já jsem také jiný, má milá, milovaná.