neděle 4. května 2025

Stesk po křehkosti

















Čas mě již dávno rozhlodal,
avšak přece stále žiji.
Od všech těch darů, co mi dal,
duši nikdy neumyji.

Mám víc, než co jsem mohl mít,
jenom křehkost ta mi schází,
kam chci, smím jít, o ženě snít,
pouze mě už neprovází.

Snad až také v prázdnu zmizím, 
kde lesem víří vzpomínky,
pak zajiskří leskem ryzím, 
jak když se stečou pramínky.

Žádné komentáře:

Okomentovat

ach eldorádo

  lidé různých duší a způsobů kolem chodí jako lodi plují si jenom pro svou záhubu kdesi tam vře voda na planetě loď uhání nemá zdání zlato ...