občas ještě kmitnou hlavou
polotóny tvého čekání
protlačené sítem záclony
obrazce světel a stínů
na zahradě za domem
jak jsem tudy přicházel
ze všech těch ulic a křižovatek
cáry pavučin z půd poznání
na skoro dětských čelech
rány po ostřích pravd básníků
když se časem zacelily
staly se z břitů mlýnské kameny
rotující na prázdno
pointilistické listoví
barvilo paprsky do nachu
jako by to vždycky bylo v létě
radost všech těch her
vysály kamsi do vesmíru
hladové pasti tvých očí
patřila mi jen přítomnost a nic víc
mělo mě napadnout už tehdy
že zahrady jsou pusté nebo šťastné
jen jako lidé
jimž náležejí a veškeré odměny
jsou jako šumění v korunách třešní
které beztak přijdou na podzim skácet
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Vítr, déšť a osud
Cesta lemovaná stromy je jako osud. Čas nehraje roli, jen spravedlivá odplata a osud. V příběhu „Na zlatém koni“ se na začátku jako by zázra...
-
Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka se zákuskem v ruce. Další lež... -
Čas mě již dávno rozhlodal, avšak přece stále žiji. Od všech těch darů, co mi dal, duši nikdy neumyji. Mám víc, než co jsem mohl mít, jenom ... -
Noc byla tak tmavá, voda teskně šuměla, trýznila mě ozvěna zvedajících se prken můstku. Jsi tu? Skrýváš se v kamenných zdech, vyšlapaná dl...
Žádné komentáře:
Okomentovat