polotóny čekání

občas ještě kmitnou hlavou
polotóny tvého čekání
protlačené sítem záclony
obrazce světel a stínů
na zahradě za domem
jak jsem tudy přicházel 
ze všech těch ulic a křižovatek
cáry pavučin z půd poznání
na skoro dětských čelech
rány po ostřích pravd básníků 

když se časem zacelily
staly se z břitů mlýnské kameny
rotující na prázdno

pointilistické listoví 
barvilo paprsky do nachu
jako by to vždycky bylo v létě
radost všech těch her
vysály kamsi do vesmíru
hladové pasti tvých očí
patřila mi jen přítomnost a nic víc

mělo mě napadnout už tehdy
že zahrady jsou pusté nebo šťastné
jen jako lidé
jimž náležejí a veškeré odměny 
jsou jako šumění v korunách třešní
které beztak přijdou na podzim skácet