sobota 12. prosince 2020

pleskají křídla holubí











nevlídný pokoj
kde jsem pochopil
jak dlouho umírají vzpomínky

dnes to vidím jinak
když se zavřela 
spálenina na dlani
od tajných doteků
a perutě ideálů jsou 
tolikrát už protažené
blátem zkušeností

možná vypadá směšně 
jak je to dávno  
za okny pleskají křídla holubí
před nimi se zrcadlí 
nahý čas čekání

Žádné komentáře:

Okomentovat

Vítr, déšť a osud

Cesta lemovaná stromy je jako osud. Čas nehraje roli, jen spravedlivá odplata a osud. V příběhu „Na zlatém koni“ se na začátku jako by zázra...