Zvedne se vítr, vtrhne do města,
skučí, sviští, letí ulicemi,
honí listí, řinčí okny všemi,
dneska jak zítra čeká mě cesta.
Budu tě hledat jako každý den,
okolo stromů, jež znají tvůj smích,
zeptám se domů, co tají můj hřích,
byla tu žena, přelud pouhý jen?
Navracím se nocí, která zebe,
navzdory větru beru za kliku,
když zase běsy řadím do šiku,
uvidím tě spící vedle sebe.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Za kapkami
Tvoje oči tiše pláčou, voda teče v ulicích, čísla na hodinách skáčou, odněkud je slyšet smích. Čas točí života káčou, zrádné hlasy konec...
-
lidé různých duší a způsobů kolem chodí jako lodi plují si jenom pro svou záhubu kdesi tam vře voda na planetě loď uhání nemá zdání zlato ... -
.jpeg)
přímo do zapadajícího slunce jedu a rozbitá okreska nesnesitelně rovná a lesklá kousek pusté země v hustě obydlené krajině kde každé dva re... -
úmorné a nudné kolony aut denně zabíjejí čisté ideje síť silnic polapila volnost ta ale stejně nejede po kolech pro ni se musí šlapa...
Žádné komentáře:
Okomentovat