dva břehy
za řekou lije –
sem na břeh nedopadla
jediná kapka
vítr
zvedl se vítr –
zametl do zákoutí
lehoučké chmýří
pesimista
vychází z domu –
černá kočka sedává
na kraji cesty
v ohni
za tmy v plamenech –
větvička roní žhavé
krůpěje mízy
na hladině
loďka na řece –
vlnky zlehka houpají
květy stulíků
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kde je konec rozrazilu?
Po létech jsem zase narazil na báseň Na břehu řeky Svratky od Vítězslava Nezvala o objevil v ní dávno již zapomenuté skvělé rýmy ...
-
lidé různých duší a způsobů kolem chodí jako lodi plují si jenom pro svou záhubu kdesi tam vře voda na planetě loď uhání nemá zdání zlato ... -
něco je prý normální a něco ne jenže to jsou lidské kategorie přírodu a její organismy takové třídění vůbec nezajímá listy spočívají na hl... -
„Kolikrát ještě s jarním táním zavoní vítr milováním?“ „Co to má být? Je léto a nehne se ani stéblo.“ Vedro a námaha z výstupu úžlabinou na...
Žádné komentáře:
Okomentovat