Vzdávám se všeho, cos mi darovala,
krásy a něhy, zmatku tvých očí,
o štěstí vždycky tak děsně jsi stála,
mně se však hlava z něj nezatočí.
Vzdávám se také budoucí vlídnosti,
když city průzračné zabarvil kal,
namísto vášně ticho se rozhostí,
žít spolu znamená, má dáti, dal.
Vzdávám se nakonec vůně tvých vlasů,
obrazu, který je stejně jen kýč,
svět na mě volá teď směsicí hlasů,
nechci ti ublížit, chci být jen pryč.
Odpusť mi, lásko má, byl to jen vtip,
chvilku jsem slabou měl, bude zas líp.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Za kapkami
Tvoje oči tiše pláčou, voda teče v ulicích, čísla na hodinách skáčou, odněkud je slyšet smích. Čas točí života káčou, zrádné hlasy konec...
-
lidé různých duší a způsobů kolem chodí jako lodi plují si jenom pro svou záhubu kdesi tam vře voda na planetě loď uhání nemá zdání zlato ... -
.jpeg)
přímo do zapadajícího slunce jedu a rozbitá okreska nesnesitelně rovná a lesklá kousek pusté země v hustě obydlené krajině kde každé dva re... -
úmorné a nudné kolony aut denně zabíjejí čisté ideje síť silnic polapila volnost ta ale stejně nejede po kolech pro ni se musí šlapa...
Žádné komentáře:
Okomentovat